That Should Be Me 17 - Hádka o ničem

9. february 2011 at 21:00 | HanisShka |  002 > That Should Be Me...
justin-b-i-e-b-e-r.blog.cz
Měl jsem v plánu, že jakmile se mě Selena pustí, udělám jí tu největší scénu. Ale byl jsem natolik hodný, že jsem to udělat nedokázal. Místo toho jsem žárlivě sledoval svou přítelkyni, která se, jak se zdá, skvěle bavila s tím blonďákem z filmu "Rande s hvězdou". Už si ani nepamatuju, jak se jmenuje, i když jsme párkrát hodili řeč.


Poté, co se Elizabeth otočila od Sterlinga a od Šárky jsem zjistil, že mě hledala. Naše pohledy se spojily a já rozeznal, že se omlouvá. Když jí ale ten huberťák dal ruku na rameno, měl jsem chuť na něj vyjet. A místo toho, aby mu tu ruku dala z ramene, se k němu zase zpět otočila. A to mě naštvalo snad nejvíc.

Vykašlal jsem se na předem domluvenou společnost své Elizabeth a začal se více bavit se Selenou, která mi stále křečovitě svírala ruku, ale její pohled také směřoval ke Sterlingovi, Elizabeth a Šárce. Uplynula nějaká ta doba, než jsme se všichni dostali do hlavního tanečního sálu a než se k nám přidaly ony děti, které byly ještě před chvílí za zábranami.

Ucítil jsem lehké poklepání na má ramena a já se naštvaně otočil. Okamžitě jsem poznal, že je to Elizabeth. Co asi tak bude chtít - zajímalo by mě to. Může se mi rovnou omluvit…. Ona se na mě ale vyčítavě dívala. Takže já obrátil něžný pohled také za naštvaný. Ať ví, jaké to je, se držet za ruku se Selenou a vidět svůj vlastní doprovod, jak flirtuje s někým jiným.

"Justine… to, že jsem podala ruku nějakému klukovi a přijala jeho rámě, ještě neznamená, že jsem udělala něco špatného."
"Ne, ale byla jsi ksakru děsně pomalá, když jsi vylejzala z limuzíny," naštvaně jsem jí odsekl a uhnul pohledem. Najednou mi hodně vadila její přítomnost. Nevadila mi z toho důvodu, že se něco stalo. Vadila mi z toho důvodu, že se hádáme… a když budeme spolu ještě déle, zvrtne se to úplně.
"Pokud ti tu dělám křena, tak to se omlouvám. Je to ale nedobrovolně," zanadávala a strčila do mě. Ucítil jsem štiplavou bolest na zádech, která - dá se říct - vlastně hned zmizela. Nemínil jsem však, že se k ní zpět otočím, kleknu na kolena a omluvím se jí. To je pěkně na omylu.

Neměl jsem vůbec chuť se komukoliv věnovat, dokonce i Selena si dala voraz a věnovala se jedné holčičce, která jí byla děsně podobná. Zajímalo by mě, jestli se tak i chová, či chovat bude. Jediné, co mě teď těšilo bylo, že sem za 2 hodinky - až na tu pozdní párty bez dětí - dorazí Usher, Chazz, Ryan, Scooter a mnoho dalších přátel.

Přemýšlel jsem, jak se na tuhle část přesládlé atmosféry trochu zdechnout a vrátit se, až se to tu pořádně rozjede. Kdyby se dnes nestalo to, co se stalo, takovouhle zkaženou náladu bych neměl. Ale nemůžu si stále stěžovat. Prostě na pár hodinek si zatím dojedu do hotelu, převléknu se do příjemnějšího oblečení a nějak se pokusím Elizabeth vysvětlit, co mi na dnešku tak vadilo. Asi jsem to opravdu přehnal.

Dal jsem jedné z mladých slečen, která mi slíbila, že bude u dveří stát stále a hlídat, aby Elizabeth neodešla, dopis, který ji doufám dostatečně řekne, kam má jet a v jak dlouhém intervalu od přečtení dopisu by v tom hotelu měla být.

Nastoupil jsem do menšího černého auta, u kterého jsem ani nedokázal spatřit, co to je za značku. Byl jsem natolik dezorientovaný a přemýšlel nad tím, jak to Elizabeth všechno vysvětlit a jak si udržet nervy na uzdě. Asi se ze mě stává cholerik. Tolik jsem se zároveň těšil na dnešní pozdní večer, protože tím také začíná náš plán, jak se pomstít Seleně - achjo, připadám si jako malé dítě. Ale ten pocit se mi líbí.

Asi během necelých 10 minut jsme dorazili do hotelu. Sledoval jsem ulice napůl mrtvého městečka a děkoval všem lidem, že zrovna dneska nikoho nenapadlo jít ven. Zároveň jsem v tom viděl skvělou možnost jít se projít. To bych byl ale blázen, kdybych se odhodlal po setmění vyjít do těchto ulic. Jen blázen by si to mohl jít pěšky a bez druhé osoby. Doufám, že to nenapadne ani Elizabeth, i když je hotel jen 2 bloky od večírku.

Asi půl hodiny jsem ležel v posteli a přemýšlel. Přemýšlel jsem o něčem a o ničem. Na stolečku jsem měl položeno pár kousků cukroví, které mi s dovolením přinesly zdejší uklízečky. Asi se na tenhle den zdejší personál připravoval pár týdnů dopředu.

Najednou zazvonil telefon a já ho okamžitě zvednul.
"Dobrý den, neruším?" promluvil recepční s úsměvem.
"Jistě, že nerušíte," zasmál jsem se. "Pokračujte."
"Je tu nějaká slečna. Jmenuje se Elizabeth Burnsová a tvrdí, že-." A no do háje! Zapomněl jsem recepci říct, aby Eli pustili nahoru. No ještě, že ten hodný pán volá.
"Moc se omlouvám. Zapomněl jsem vám říct, že tuto slečnu máte pustit nahoru. Prosím, ať si hlavně pospíší. Jste opravdu moc ochotný. Dobrou noc."
"Dobrá, dobrá. Budu si pamatovat toto jméno. Děkuji. Hned tam bude, dobrou noc," řekl recepční na rozloučenou a zavěsil. Bože! Co se dnes ještě může zvrtnout?

Šel jsem si stoupnout ke dveřím a čekal, až uslyším sebemenší náznak, že Elizabeth vchází. Když jsem uslyšel klíče, neváhal jsem a rychle otevřel. Když jsem ale spatřil unavené a vystrašené oči Elizabeth, srdce se mi rozbušilo o 106. Co to proboha vyváděla?

Kolem mě však prošla bez jediného slůvka, sundávala si bundu a já hned naštvaně spustil.
"Ty mě ani nepozdravíš?" zeptal jsem se potichu. Sklopil jsem hlavu a nadával si snad do všech možných nadávek.
"Proč bych měla," zašeptala, ale mně to přišlo, jako kdyby vzlykala. Pak upadla na zem a začala ještě víc brečet.

Vylekal jsem se, že se jí něco stalo. Rychle jsem k ní běžel a objal ji.
"Eli, stalo se něco?? Vypadáš, jako bys viděla ducha!" Úplně jsem se klepal strachy, aby to nebylo nic vážného.
"Nejsi moc daleko od pravdy…" pískla a s únavou mi položila hlavu na rameno. Neuvěřitelně se třásla a já se ihned musel dozvědět, co se stalo.
"Ježiš Eli, nestraš mě a řekni, co se stalo," třel jsem svou rukou rychle o její paže a líbal ji do vlasů. Jestli mi to neřekne co nejdřív, asi se zblázním.
"Víš… já debil, jak jsem zvyklá to prostě jít pěšky a takhle… tak…" A jéje. Hned jsem věděl, co chtěla říct. Ona šla pěšky. "Já si to prostě vzala pěšky. A… s mým štěstím jsem ihned narazila na nějakého úchyla, že jo," zanadávala a pak se ihned zhroutila do velkého a nepřetržitého pláče. Hodně jsem ji k sobě přitiskl a začal se s ní houpat a utěšovat ji.

"Ššš..ššš… už je to v pořádku, jsi v bezpečí, v teple… hezky u mě," uklidňoval jsem ji a tiskl k sobě.
"Asi nebudeš už chtít jít na tu pozdní párty, že? Pokud ne, já to pochopím a zůstanu tu s tebou," zeptal jsem se jí opatrně. Ona najednou přestala brečet a vážně se na mě podívala. Utřela si slzy a spustila.
"To by náš plán proti Selíně byl opravdu k ničemu a všechno ostatní by se dalo jedině tak do háje. Půjdeme tam hezky spolu… a já se budu chovat, jako by se nic nestalo."
"Tak dobře, ale hlavně se mi neopij z toho žalu, ano, zlato?" pousmál jsem se a políbil ji na čelo.
"Tak když mi hned teď pustíš Will You Be There od Mika, tak budu z toho žalu okamžitě vyléčená," navrhla a políbila mě na krk.
"A co když tě z toho žalu dostanu úplně jinak?" pousmál jsem se a vzal ji do náručí. Odnesl ji k posteli, zatáhl závěsy a vrátil se rychle k ní.

Když se na mě rozjařeně podívala, začala se honem rychle smát. Takhle totiž vždy zaháněla svou nervozitu. Je nervózní před naším každým sexem. A já se jí nedivím. I když je to už náš 5. sex, i tak jsem nervózní taky. Hm… a kde je ta odhodlanost, že budu panic až do svatby?

Opatrně jsem se na ni položil a začal ji líbat po krčku. Vzrušeně dýchala a rukou mi jemně přejížděla po zádech. Jednou nohou mě jako by ovinula a přitiskla blíž k sobě. Cítil jsem, jak se na mě vzrušeně tiskne. Polibky jsem směřoval níž a níž. Když jsem jí svlékl krásné modré triko a rozepnul podprsenku, celá se napnula a vzrušeně vydechla. To, co já dokážu udělat s ní, ona se mnou dokáže udělat milionkrát lépe. Na její odezvy se totiž vždycky rád těším.

Z Elizabethinýho pohledu:

Nemohla jsem uvěřit, že se jde zase na TO. Vždy děsně znervózním, ale musím říct, že teď mě opravdu překvapil. A co vždycky slyším: sex na usmířenou je vždy ten nejlepší. Avšak my se hádali úplně o ničem… i tak si to z nás udělalo aspoň na hodinku nepřátele. Když mi sundal tričko a podprsenku, těšila jsem se na jeho vniknutí o to víc.

Ta navnazenost, ta chtivost a vášeň, to všechno jsem z něho cítila. I on začal vzrušeně dýchat, když jsem mu rukou zajela pod kalhoty a začala jen tak letmo hladit jeho přirození. Přestal mě líbat, hladit a všechno ostatní. Jen se soustředil na onen pocit, který jsem mu dopřávala.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 domca006 domca006 | 9. february 2011 at 21:32 | React

Ach..muj bože..:D:D:D Kdy, kdy kdy?? bude další díl? :) :D:D :PP miluju tvoje story.!! :))

2 klara klara | 9. february 2011 at 22:01 | React

jj užasný :D

3 Anetka Anetka | 9. february 2011 at 23:06 | React

holka ja te miluju<3 :D

4 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 25. august 2011 at 13:20 | React

Chceš vyhrát super telefon Nokia E7? Podívej se na http://raketka.cz/soutez-o-telefon-nokia-e7 a hlasuj(zabere to max 1 minutku) :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement