001 > I Never Let You Go...

Animal chase... // 37. díl...

8. may 2011 at 16:48 | © Šári

Tak... po další době tu mám opět další dílek, psaný jako minule, z pohledu Jusina... :) Tak snad se bude líbit...

Byl jsem... Cítil jsem se tak nějak… Sice bylo super, že už mě znaj, ale jelikož jsem spíše introvertní typ kluka… Tak se mi nezdálo být nejideálnější, že jsem hned v novinách. Vždyť, co je vlastně na tom, že člověk nakupuje? Přišlo mi to spíš takový ujetý. To by se mi samotnýmu nikdy nestalo. Nikdy by mě nenapadlo, že jakmile jdu s někým slavným na nákup, všichni o mě budou vědět. I když, je pravda, že jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. A hlavně jsem nikdy (až na posledních pár dnů) nečetl bulvár, takže jsem byl velice překvapen, kolik se tam toho o celebritách objeví.
------
(více ve článku↓)
-------

First Shooting... // 36. díl...

19. april 2011 at 18:12 | © Šári
Tak po delší pauze je tu nový díl, psaný opět z pohledu Justina... Tak... snad se bude líbit...

Zas a znova tančím v naší školní tělocvičně s Lucy. Nevím, kde se ten sen stále bere, ale chci, aby už byl dokončen. Aby se naše rty pod jmelím spojili v dlouhavém polibku. Jenže.. tentokrát vypadá Lucy jinak. Má na sobě lehké bílé šaty a střevíčky. Je jako z pohádky.
Opět tančíme, ale nyní na úplně jinou hudbu. Tato píseň se víc hodí k Luciiným šatům. Opět se ze začátku pochybuju nemotorně. Připadám si trochu jako medvěd v cirkuse, který se snaží nepošlapat nohy nikomu v dohledu. Ale se zrychlujícím tempem písně se i mé kroky stávají jistějšími.
------
(více ve článku↓)
-------

First Interview... // 35. díl...

27. march 2011 at 21:00 | © Šári
Tak tu pro vás mám další dílek... Tentokrát psaný opět z pohledu Justina... Snad se bude líbit...

Do dveří vstoupila docela mile vypadající slečna a muž ve středních letech. Přivítali se s Usherem, jako staří známí. Hned jsem se cítil lépe, když mi muž podával ruku. "Já jsem Frank," řekl mi s úsměvem. "A tohle je…" ukázal rukou na reportérku, která ho vesele přerušila: "Říkej mi Amy." "Rád vás oba poznávám," řekl jsem, zatímco tréma pomalu a záhadně mizela. "Potěšení je na naší straně," odpověděli sborem, jako by si četli myšlenky.
------
(více ve článku↓)
-------

The first visit of studio... // 34.díl...

13. march 2011 at 21:44 | © Šári
Tak jsem tu po delší době s dalším dílkem... snad se bude líbit...

Vystoupili jsme z letadla a obklopil nás ten známý americký vzdych velkoměsta. Zjistil jsem, že jsme na maličkém, pravděpodobně soukromém letišti. No co, Usher si to může dovolit. Nahrávací studio bylo hned za rohem. Vešli jsme dovnitř a všichni lidé zdravili Ushera, vítali ho z návratu.
------
(více ve článku↓)
-------

In the Plane... // 33. díl...

28. february 2011 at 1:04 | © Šári

Tak tu mám další dílek... snad se bude líbit... Předem děkuji za každý komment...

Justin
Usher nám řekl, že jestli chceme, vezme nás do studia hned. Varoval mě už předem, takže jsme na to byli s mamkou připravení. I on si již vše připravil. Prý nám zatím ukáže studio a zkusím si něco nahrát.
------
(více ve článku↓)
-------

Meeting with Usher... // 32. díl...

21. february 2011 at 22:31 | © Šári
justin-b-i-e-b-e-r.blog.cz
Tak jsem tu s dalším dílem... Snad se bude líbit... Budu vděčná za jakýkoliv komentář... :)

Justin
            V noci jsem nemohl spát. Probudil jsem se do hluboké tmy, asi kolem třetí hodiny a byl tak dezorientovaný, že jsem měl strach, že Jsme schůzku s Usherem prošvihli. Až potom, co jsem si vlezl do sprchy a probrala mě studená voda, došlo mi, že se s ním teprve uvidím. A to za míň než deset hodin.
------
(více ve článku↓)
-------

Dance Performaces... // 31. díl...

17. february 2011 at 0:56 | © Šári
justin-b-i-e-b-e-r.blog.cz

Tak jsem tu s dalším dílkem... Tenhle je z pohledu Justina... Snad se bude líbit...


Justin
            "Týden se pomalu, ale jistě chýlí ke konci," říkám si v pátek, když přijdu ze školy. Dokonce i modřina už vybledla. (Přesto však ještě trochu fialové oko mám.) Rychle hodím batoh do kouta s poznámkou, že úkoly si naškrábu až večer. Teď už jen vybrat něco hezčího na sebe. Lucy má totiž se skupinou taneční vystoupení a já jí slíbil, že přijdu. Nemůžu si to nechat ujít.
            Nakonec po nehorázně dlouhém čumění do skříně vytáhnu džíny, modrobílou košili a tenisky. Ještě napsat mamce vzkaz, aby věděla, kam jdu, a můžu vyrazit.
------
(více ve článku↓)
-------

Black Eye... // 30.díl...

6. february 2011 at 8:27 | © Šári
justin-b-i-e-b-e-r.blog.cz
Takže... Mám tu další dílek psaný z pohledu Justina... snad se bude líbit... :)

Justin
            Kráčím chodbou vedoucí k naší tělocvičně. Na sobě mám kvádro, bílou košili a motýlka. Určitě v tom vypadám jako blbec. Přijdu do tělocvičny a natahuju ruku. Jsem štěstím bez sebe, když se mě nesměle chytí Lucy. Je překrásná. Vůbec bych jí nepoznal. Má na sobě perleťově modré šaty končící u kolen. Své medové vlasy si stočila velkou sponou do malého drdolu. Na každé straně obličeje nechala spadávat pár pramínků, což jí přidává na kráse. Její oči se lesknou štěstím.
------
(více ve článku↓)
-------

Fear... // 29.díl...

30. january 2011 at 21:44 | © Šári
justin-b-i-e-b-e-r.blog.cz
Tak tu mám další dílek... zase takovej okecávací... tak snad se bude alespoň trochu líbit... :)

Lucy
Kate ze mě vytáhla většinu mého příběhu. Musím ale říci, že jsem jí byla velmi vděčná. Byla mi obrovskou oporou. Snažíme se vymyslet, kdo mohl napsat tu hnusnou zprávu.
Po chvíli Kate navrhla, že jde jen o nedorozumění. Nebo o vtip. Zažila jsem však už příliš špatného v posledních dnech, proto tento její pokus o mé uklidnění zkolaboval. Muselo jí to však být jasné už ve chvíli, kdy to říkala.
Jasně jsem si uvědomovala, jak dětinsky se chovám. To však nejspíš zapříčinily mé nedávné zážitky. Jelikož mě z ničeho nic napadla a unesla neznámá osoba, všechno jsem to nesla hůř. Měla jsem strach, aby se Justinovi nestalo něco podobného.
------
(více ve článku↓)
-------

Another SMS... // 28. díl...

26. january 2011 at 21:35 | © Šári
justin-b-i-e-b-e-r.blog.cz

Tak zase takovej další nudnej a okecávací díl, tentokrát z pohledu Lucy...
Snad se bude líbit...



Lucy
            Zvoní mi mobil. Chvíli se rozhlížím, co se děje, kde to jsem. Jsem nějaká dezorientovaná. Když se rozkoukám, zjišťuji, že sedím pod rozvětveným listnatým stromem v té kouzelné aleji. Tam, kde jsme ještě před pár okamžiky s Justinem čekali, až přejde déšť. Asi jsem usnula. Prej asi. No, určitě. A zdál se mi takový krásný sen. Byla jsem s Justinem...
            Ale mé úvahy přeruší už podruhé vyzvánějící mobil. Aau. To bude určitě teta. Zabije mě. Ale kupodivu mi volala jen sestřenka. No, dobrý, tak mi snad nic nehrozí. Naštěstí.
------
(více ve článku↓)
-------

Important Decision... // 27.díl...

21. january 2011 at 21:03 | © Šári
justin-b-i-e-b-e-r.blog.cz
Tak jsem napsala další díl... přijde mi takovej slabší, tak se snad bude líbit... tentokrát je z pohledu Justina...


Jakmile zavřela dveře a já se svalil na postel, oddechl jsem si. Ještě, že už jsem to měl už za sebou. Ten rozhovor mě totálně znavil. Tohle už nikdy nechci prožít znovu. Vždyť to byl trapas. Doufám, že se matka cítila taky tak trapně. Vím, je to docela sobecké a nezdvořilé, ale nechtěl jsem v tom být sám.
------
(více ve článku↓)
-------

Embarrassing Dialogue...// 26. díl...

15. january 2011 at 23:23 | © Šári
justin-b-i-e-b-e-r.blog.cz

Tak jsem se zase pokusila dopsat pokráčko... Já vím, není to nic moc, ale snad se bude líbit...


Lucy
            Já... Cítím se úžasně. Právě se choulím v náruči mé nejmilovanější osoby. Připadám si, jako bych létala, vznášela se v oblacích. Asi né v sedmém nebi, jelikož v mém případě je jich i pětadvacet málo.
            Najednou strnu, když romantickou a tichou chvilku vyruší až moc hlasité zvonění mého mobilu. "Kdo zas volá?" Zeptám se a vymaním se z Justinova objetí.
            Volá teta. Raději to přijmu, třeba se něco stalo. "Kde jsi s tou čerstvou křupavou snídaní? Jsi v pořádku?" "Já.. promiň. Nějak jsem na to pečivo zapomněla. To už je vážně tak pozdě?" "Neboj, buď ráda, že máš tak dokonalou sestřenku. Rozhodla se tě nerušit a pro tu snídani skočila. Už dorazila zpět." "Já... promiň." "V pořádku. Hlavně prosím doraž na oběd." "Neboj, budu tam. A děkuju."
------
(více ve článku↓)
-------

SMS Warning... // 25. díl...

10. january 2011 at 23:15 | © Šári
justin-b-i-e-b-e-r.blog.cz
Takže... tento díl je psán z pohledu Justina... Nevím proč, ale spousta scén (hlavně těch romantických) se mi líp ppisuje jeho očima... tak snad se bude líbit...


Justin
            Rozloučil jsem se se zbytkem rodiny, který se zatím probudil, a vypravil se k domovu. Tetička Lucy navrhla, aby mě doprovodila a cestou se zastavila v obchodu pro čerstvé pečivo. Lucy nadšeně souhlasila.
            Vyšli jsme z domu, kde jsem se málem přerazil o práh. No jo, někdy bývám dost "šikovný." Jak jsem vycházel, ohlédl jsem se, zda je za mnou Lucy a zakopl jsem. Ach jo. Lucy mě musí mít za blbce.
            "Není ti nic?" ptala se okamžitě se starostlivostí v hlase. "Ne, zlato, jsem v pohodě. Jen dělám blbosti."

------
(více ve článku↓)
------

Breakfast... // 24. díl...

6. january 2011 at 23:52 | © Šári
justin-b-i-e-b-e-r.blog.cz
Máte tu ten slibovaný další díl... Takže... zase jsem střídala úhly pohledů... je to jen, takovej celkem slabej dílek... Tak snad se bude líbit... Pls, budu vděčná za každej komment...


Justin
            V časných ranních hodinách jsem se probudil. Uvažoval jsem, jaký jsem měl ke vzbuzení důvod, a pak mi došlo, že to způsobila Lucy. Přetáčela se ve spánku, a své ruce, kterýma mě objímala si složila pod hlavu. Cítil jsem se úžasně. Jen jsem pozoroval Lucy a byl šíleně šťastný. Lucy vypadala úžasně, když spala. Zlehka oddychovala a já měl chvilkama dojem, že vidím nějakou nadpřirozenou bytost. Vypadala jako víla.
            Ještě chvilku jsem ji pozoroval a něžně ji hladil po vlasech. Nechtěl jsem ji vzbudit, ale nemohl jsem odolat a nedotýkat se jí.
           
------
(více ve článku↓)
------

Call... // 23. díl...

31. december 2010 at 9:00 | © Šári
justin-b-i-e-b-e-r.blog.cz
Tak pro změnu zas střídám úhly pohledů. Začalo mě to bavit, a přijde mi to, jako že se to tam víc hodí... Snad se bude díl líbit... Budu vděčná za každý komment...


Lucy
            Bylo to něco krásnýho, když jsem se přivítala s celou rodinou a pomáhala jim utřít slzy. "Proč všichni brečíte?" "To víš, to jsou jen slzy štěstí. Jsme nesmírně rádi, že jsi zpět doma," odpověděla mi teta.
            Je úžasné, když slyšíte něco tak hezkého. Nejsem zvyklá slýchat takové věci. Vždycky jsem byla taková ta samotářka sedící v koutě a bavila se maximálně s jedním, dvěma přáteli.
------
(více ve článku↓)
------

Rescue... // 22. díl...

28. december 2010 at 21:42 | © Šári
justin-b-i-e-b-e-r.blog.cz
Tak jsem tu s dalším dílem... Tentokrát je oproti mým normálním dílům nějakej děsně dlouhej, tak nevím. Jinak, zase jsem střídala úhly pohledů, aby bylo vše jasné. Budu vděčná za jakýkoliv komentář.
(P.S. V českém překladu má název znamenat: "záchrana")


Lucy
            Slyším, jak se kufr otevírá, ale nehodlám otevřít oči. Pořád doufám, že ten strašnej sen skončí a já budu zas ve své měkké postýlce. Ať už přiběhne Kate, vzbudit mě do školy. Bohužel se zatím nic takového neděje. Cítím jen, jak pode mne někdo vkládá ruku a odnáší neznámo kam. Raději ho nechci vidět.
------
(více ve článku↓)
------

Police... // 21. díl...

26. december 2010 at 12:32 | © Šári
justin-b-i-e-b-e-r.blog.cz

Lucy
Po chvilce se kufr auta otevírá a já se děsím toho, co se stane. Maskovaný chlap chce nejspíš nejprve mobil odhodit, avšak, po chvilce přemýšlení hovor přijme.
"Lucy?" ozve se z telefonu. Podle hlasu poznávám, že je to Kate. "Halo! Lucy, jsi tam?" "Tady není Lucy." "A kdo jste?" "Moje jméno není důležité." "A kde je sestřenka?"

------
(více ve článku↓)
------

Big fear... // 20. díl...

23. december 2010 at 21:15 | © Šári
justin-b-i-e-b-e-r.blog.cz
Tento díl je psán z pohledu Justina... Tak snad se bude líbit...


            Nemohl jsem spát. Cítil jsem se hrozně divně. "Něco se stane," říkal jsem si, když jsem ulehal do peřin. Dlouho jsem ležel s hlavou otočenou ke stropu a nemohl usnout. Tak jsem si alespoň připomínal krásné odpoledne s Lucy. Vůbec jsem nedoufal, že se někdy opravdově zamiluju, dokud se to nestalo. To Lucy mi pobláznila hlavu. Nemohu na ní přestat myslet.
            Když už jsem konečně usínal, v hlavě jsem si promítal představu, jak se jí bude líbit můj vánoční dárek. Nevím, v jakém okamžiku skončila představa a kdy začal sen, poněvadž to na sebe navazovalo.

------
(více ve článku↓)
------

Attack... // 19. díl...

20. december 2010 at 21:56 | © Šári
justin-b-i-e-b-e-r.blog.cz

"Slečno Lucy..." vzbudí mě klepání na rameno. "Co se děje?" Vedle mě sedí nějaká starší paní, teď si jí nevybavuju. Už mi to holt pomalejc myslí. Po chvíli si uvědomím. Vždyť to je naše sousedka. "Já jen předpokládám, že jedete domů. A pokud se mé předpoklady neliší od pravdy, vystupujeme." "Jé, děkuju. Já už nějak nevnímám." "Jo, to znám. To přejde. To je jen mladý vyčerpání láskou. To jsem si taky prožila, když jsem byla mladá."

------
(více ve článku↓)
------

Fight... // 18. díl...

16. december 2010 at 19:00 | © Šári
justin-b-i-e-b-e-r.blog.cz

"Justine, už musím jít," vymaním se z jeho objetí. "Promiň. Ještě cestou musím skočit nakoupit nějaké pečivo, máslo, mléko a spoustu jiných dobrot. Rodinné nákupy mám na starosti já." Aha, promiň," neochotně mě pustí. "Můžu jít s tebou?" zeptá se najednou. "Ty nepospícháš domů?" "Ále," mávne rukou "to se dá všechno zařídit," řekne a už telefonuje. "Kvůli mě to dělat nemusíš," opáčím rychle, ale jediné, co si teď přeju je, aby nikam neodešel, abych ho už nikdy nemusela pustit. Asi mi to čte v očích.
Po chvíli už z telefonu uslyším hlas jeho otce. Když Justin ukončí hovor, jen nadhodí: "Jsem rád, že můžu být s tebou. Navíc dnes jedu k tátovi. Ten to chápe. U něj se většinou stejně docela nudím." Z hlasu mu zaznívá smutek, což nemůžu připustit. "Aha. Nevěděla jsem, že máš rozvedené rodiče." "Na tom nesejde. Půjdeme? zeptá se a ovine mi paži kolem boků.

------
(více ve článku↓)
------

Excuse... // 17. díl...

11. december 2010 at 9:26 | © Šári
Ráno jsem byla tak rozlámaná, že se mě můj mobil pouze pokoušel zbytečně a bezúspěšně probudit. Asi po sedmém zazvonění jsem ho v polospánku mrskla někam pod postel. To je možná důvod, proč přestal zvonit. Kdo ví? (Možná mu tam jen zapáchali moje pantofle. :) ) Byla jsem jako v mrákotách, proto mě neprobudil ani řev nějaký rockový kapely, řinoucí se z Kateina přehrávače jak lavina. A to mě tenhle zvuk vždy absolutně probere. Nechápu. Dobře, asi jsem úplně nespala, to jen můj mozek měl prázdniny.

------
(více ve článku↓)
------

Dancing... // 16. díl...

9. december 2010 at 22:34 | © Šári
Jelikož už jsem se tu po čase začala rozkoukávat, rozhodla jsem se, že si zde najdu nějaký taneční kroužek. Už jsem byla bez pohybu a tanec mi chyběl. Tančila jsem velmi ráda. Bohužel ne profesionálně, ale myslím si, že jsem v něm docela dobrá. Tanec je to, v čem jsem si absolutně jistá. Je to jedna z věcí, ve které si věřím. Nechtěla jsem všem hned o sobě vše rozkecat, jelikož jsem trochu tajemná, takže jsem si to nechala pro sebe. Chtěla jsem začít chodit tančit až po době, co si tu trochu zvyknu, co se tu spřátelím.

------
(více ve článku↓)
------

Accident... // 15.díl...

3. december 2010 at 22:06 | © Šári
Probudila jsem se díky záři slunečních paprsků už za svítání. Pokouším se ještě usnout, ale zatím se mi to moc nedaří. Najednou mi všechno dojde, avšak já nevím, jestli se mi včera všechno nezdálo. Stále přemýšlím, váhám a snažím se si vzpomenout.

------
(více ve článku↓)
------

Important message... // 14. díl...

27. november 2010 at 7:44 | © Šári
"Co to hraje? Co to zvoní?" snažím se rozespale zorientovat. "Aha to je mobil. Sakra, Proč jsem si nevypla školní budík? Vždyť je neděle!" zlobím se sama na sebe.
Najednou, jako na nějaký povel se posadím tak rychle, až se mi zatočí hlava. Pomaličku mi dochází, co se vlastně děje. "Včera byla ta párty," říkám si v duchu. "Vážně jsem tam zpívala? Fakt tam byl Bob? A zpíval Justin, Kate a Erik? A vážně jsem políbila Justina?" Přijde mi to všechno jako omračující sen. Obávám se, že něco takového nemůže být pravda.

------
(více ve článku↓)
------

Sweet Gantleman... // 13. díl...

24. november 2010 at 19:30 | © Šári
"Tak jsem se rozhodl, že uděláme hlasování o nejlepší pár. Každý má jeden hlas. První tři vítězné páry vám zazpívají další společnou píseň. A každý z vítězného páru pak píseň samostatnou. Jasně, nemůžu vás nutit, ale berte to jako prosbu prosím. Přece si nezkazíte párty." V sále nastal rozruch. "Tak po jednom. Každý člověk má jeden hlas."

------
(více ve článku↓)
------

Karaoke... // 12. díl...

22. november 2010 at 21:54 | © Šári
"Tak co, zazpíváte?" hned, co se sestřenka prorvala davem si mě vzala stranou. "No, já nevím, ale nejspíš ne. Uvidím. A co ty, Kate?" No, my budeme nejprve zpívat společně s Erikem, a pak se uvidí. Ale jako první nepůjdu. S tím nepočítej."
"Jen jdi, Kate. Ty alespoň umíš zpívat. A nemáš takovou trému. Já bych nejspíš přinejlepším zrudla, a v horším případě zrudla a ztratila vědomí."
------ 
(více ve článku↓)
------

The Party begins!... // 11. díl...

21. november 2010 at 21:52 | © Šári
        

Justinova maminka, která čekala v autě pod naším domem nás odvezla na tu párty, a vzala sebou i Kate a Nicka. (ti se měli se svými partnery sejít až na místě). Justinova maminka ke mně byla strašně milá a když jsme vystupovali z auta, vesele na mě mrkla.

------ 
(více ve článku↓)
------

Before the party... // 10.díl...

19. november 2010 at 20:00 | © Šári


Když přijdeme domů, skočím do sprchy. Vylezu ven celá voňavá s mokrými vlasy, které připomínají med. Hodím na sebe spodní prádlo a už klepe na dveře sestřenka. Slíbila mi totiž, že mi pomůže vybrat oblečení, učesat mě a nalíčit.

------ 
(více ve článku↓)
------

Shopping... // 9.díl...

18. november 2010 at 22:50 | © Šári


"Neruš!" zabručím ospale na svůj mobilní telefon, který mě budí v osm hodin ráno. Je přece sobota. Chci si pospat. Opakovaně vypínám telefon, a je vlastně dobře, že ten svůj boj nevzdává. Za pár minut už jsem střízlivá, a vzpomenu si, co se děje. "Panebože! dneska je ta párty." Musím se jít nasnídat a přichystat na cestu. Jdu dvojčatům koupit nějaké dárky.

------ 
(více ve článku↓)
------

Back at school... // 8.díl...

15. november 2010 at 21:08 | © Šári


Konečně můžu vypadnout z postele a jít do školy. Supééér!!! Už se moc těším. Navíc Jess je prý nemocná. Nemohla jsem se snad těšit víc. Konečně znovu uvidím Justina. Samou nedočkavostí jsem vstávala už snad v půl šesté. Rychle připravit. Hodit na sebe první sukni, kterou ve skříni najdu (takovou hezky fialovou), k ní žluté tričko a žluto-fialový svetřík. Poté jsem nervně čekala až se sestřenka vzbudí.

------ 
(více ve článku↓)
------
 
 

Advertisement
Reklama